Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- trideni_tuku [2019/01/09 08:01] – ame
+++ trideni_tuku [2019/11/13 12:26] – ame
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 \\
-==== blabla ====
+==== TŘÍDĚNÍ ROSTLINNÝCH OLEJŮ A MÁSEL A ŽIVOČIŠNÝCH TUKŮ VZHLEDEM K JEJICH STABILITĚ V MÝDLE ====
+Odlišné tuky mýdlu dávají odlišné užitné vlastnosti. Obecně platí, čím víc pěny, tím víc mýdlo vysušuje. Čím je mýdlo k pokožce šetrnější, tím méně pění a tím spíš má sklon ke žluknutí. Pokud se právě nechcete pustit do vlastní testovací řady jednodruhových mýdel, můžete si alespoň pro orientaci s pomocí mýdlové kalkulačky SoapCalc jejich vlasnosti modelovat (ale nezapomínejte prosím brát její výsledné hodnoty s určitou rezervou).
+Orientovat se teoreticky ve všech vlastnostech běžně dostupných zmýdelněných tuků není právě začátečnický úkol, navíc se jejich vlastnosti v mýdle projevují odlišně v závislosti na jejich podílu v mýdlovém receptu. Z tohoto důvodu jsem si pro potřebu sestavování vlastních mýdlových receptů tuky rozdělila do skupin respektujících jejich základní charakteristiky v mýdle (pěnivost, odolnost, oxidativní stabilita - žluknutí) a dále pracuji s podílem jednotlivých skupin tuků v mýdlovém receptu. Toto dělení se dá proto výborně využít také při hledání vhodných alternací v mýdlových receptech stávajících.
 {{:seminar:deleni_tuku.png|dělení tuků}}
-{{:seminar:plan_receptu.png|plánování receptu}}
+Pěnivé tuky jsou v zásadě tři, kokosový, babassu a palmojádrový, z nich nejméně vysušující je palmojádrový tuk. Osobně rozdíl mezi kokosem a babassu nepoznám, ale jsou mydlářky, které tvrdí, že babassu je šetrnější. Naopak mně připadá, že cítím rozdíl mezi tvrzeným (potravinářský, kostka, 76 deg) a nativním kokosovým tukem (prodávaným v láhvi nebo kelímku, 92 deg), ale nevylučuji, že si to možná namlouvám LOL K mírně pěnivým se řadí také některé méně běžné tuky, jako jsou např. vavřínový olej (má znatelný, i když ne dominující obsah kyselin laurové a myristové), nebo třeba máslo z muškátového ořechu či myrikový vosk.
+Pěnivost podpoří jednak ricinový olej, z tohoto důvodu se používá obvykle v podílu 3-5% z celkového množství tuků (v receptech vlasových mýdel i 10% a víc), jednak pevné tuky s delšími nasycenými mastnými kyselinami, jejich přítomnost v receptu dělá pěnu drobnější, ale stabilnější, krémovější.
+Pokud jde o odolnost, na ní se pozitivně projeví zvýšený podíl pevných tuků, který zpomaluje rozpouštění ve vodě, naopak negativně vyšší podíl olejů obecně a zejména žluknoucích a i vyrovnaných konkrétně, protože mastné kyseliny s vícenásobně nenasycenými řetězci mastných kyselin zpomalují prosychání mýdla v odstupech mezi používáním mýdlové kostky.
+Oxidativní stabilita znamená odolnost mýdla vůči žluknutí. Celé toto téma je celkem komplexní, ale z pohledu tuků a mastných kyselin obsažených v mýdlovém receptu je to jodové číslo, které nám o náchylnosti ke žluknutí mýdla připraveného podle tohoto receptu podává nejlepší informaci. Nicméně všechna mýdla se stejným jovodým číslem, ale s odlišnou kombinací jednotlivých skupin tuků nebudou mít stejnou oxidativní stiabilitu - zvyšující se počet nenasycených vazeb v uhlíkovém řetězci mastné kyseliny totiž riziko žluknutí nezvyšují lineárně, ale exponenciálně. Mastná kyselina se dvěma nenasycenými vazbami, jako je třeba nejběžnější kyselina linolová, má riziko oxidace v porovnání s mononenasycenou kyselinou olejovou ne dvojnásobné, ale desetinásobné.
+Máme však štěstí v tomto neštěstí, v pevném stavu, jakým je suchá kostka mýdla uskladněná s přístupem vzduchu a ne v úplném temnu, je naopak riziko oxidace v porovnání se stejně uskladněným olejem nepoměrně nižší, dokonce je možné vůči žluknutí náchylné tuky těmi vůči žluknutí skutečně odolnými stabilizovat (jak si ukazujeme v části věnované [[kombinovani_tuku|kombinování olejů a másel v mýdlovém receptu]]).
+Mezi oxidativní stabilitou pěnivých a pevných tuků není zásadní rozdíl, velké rozdíly jsou však mezi jednotlivými skupinami olejů. Stabilní oleje se v zásadě starají samy o sebe a v garantovaných podmínkách výroby a skladování dávají spolehlivě stabilní, vůči žluknutí odolná mýdla. Při profesionální výrobě, kde není dohled nad zacházením s mýdlem u koncového užovatele a kde jsou konec konců i vyšší nároky na odolnost mýdel i během náročnějšího transportu (jen si pro ilustraci představme mýdlo, které putuje už na třetí trh), je proto vhodnější do receptu zaplánovat antioxidant, případně i chelatační činidlo, přestože čistá olivová mýdla jsou na trhu běžně k dostání - tato však jednak povětšinou obě zmíněné složky obsahují, jednak mohou mít snížený obsah glycerinu a nejsou příliš přetučněná.