Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Sidebar

recept_optika


VLIV MÝDLOVÉHO RECEPTU NA BARVU A VŮNI

TUKY

Tuky se vyznačují vlastní vůní, která je nejvýraznější, pokud se jedná o nativní, nerafinované tuky. Některé tuky bývají cíleně desodorovány (např. arganový olej, bambucké nebo kakové máslo), zejména pokud je jejich vůně vnímána jako nepříjemná, případně, pokud jsou určeny pro zpracování v konvenčních potravinách. Je důležité cíleně sledovat vůni tuků, naše čichové buňky nám totiž dokáží spolehlivě označit tuky žluknuté.

Vůně tuků se během saponifikace v zásadě nemění, navíc je to vůně, která z mýdla velmi pomalu vyprchává. Proto s ní musíme při parfemaci mýdla počítat a vhodně ji do celkové kompozice zaplánovat. Ovšem samotná vůně tuků nás málokdy pro ovonění mýdla uspokojí.

O barvě mýdla ve vztahu k tukům je možné napsat téměř totéž. Barva mýdla je v porovnání k barvě výchozího tuku velmi podobná, pokud máme na zřeteli, že pevné mýdlo je neprůhedné a tudíž poněkud světlejší, než tekutý olej. Opět je třeba připomenout pravidla pro míchání barev, z výchozího nažloutlého tónu směsi tuků nevykouzlíme studenou růžovou, modrou ani fialovou barvu mýdla.

Tuky, jejichž zpracováním získáme velmi světlé, téměř bílé mýdlo, jsou zejména: kokosový tuk, palmojádrový tuk, bambucké máslo, mandlový, světlicový, arašídový, vlašskoořechový a hroznový olej, stejně jako vepřové sádlo a hovězí lůj.

O výslovně žlutý tón se postará slunečnicový, kukuřičný a řepkový oleje a z olej z pšeničných klíčků. Kromě nich také oleje z pražených surovin - sezamový, arašídový, jejichž vůně je také nepoměrně výraznější.

Žlutozelené je mýdlo vyrobené z panenského olivového oleje.

Zelenou barvu mýdlo získá od nerafinovaného avokádového oleje.

Hnědé mýdlo získáme saponifikací dýňového oleje, mýdlo z vavřínového oleje, ač je čerstvé zelené, časem také hnědne.

Oranžové barvy mýdla dosáhneme při zpracování nativního palmového oleje, šípkového lisovaného a rakytníkového oleje. Z většiny ostatních běžných tuků vzniká mýdlo nažloutlé - palmový tuk, kakaové máslo, ricinový, rýžový, sojový, sezamový, arganový a lískooříškový olej.

Obecně se dá říci, že zelená barva z tuků v mýdle během zrání spíše bledne, žlutá naopak spíše nabírá na sytosti.

CUKRY

Přidává-li se do mýdla cukr či přísady, které cukr obsahují, má mýdlová hmota tendenci se více prohřívat (toto mají na svědomí také bílkoviny a louhem denaturovaný keratin), což vede zpětně ke karamelizaci cukru a žloutnutí až hnědnutí mýdlové hmoty. Na tento efekt pamatujeme také z toho důvodu, aby se příliš rozehřátá mýdlová hmota nerozdělila. Mýdlovou hmotu s vyšším obsahem cukru raději tepelně neizolujeme ani nezahříváme v troubě. Pokud je zabarvení hmoty nežádoucí, je možné formu naplněnou mýdlovou hmotou chladit - v tom případě ale hledíme, abychom plnili hmotu alespoň ve stopě, tedy spolehlivě houstnoucí.

Zvlášť výrazný zahřívací efekt na mýdlovou hmotu má med nebo banán, spolehlivé zpracování těchto surovin je metodou za tepla.

Domněnka, že zahřívají pouze některé cukry (fruktóza), kdežto jiné (sacharóza) ne, není dosud potvrzená a opírá se podle mého názoru o běžnou praxi přidávat do každého mýdla čajovou lžičku cukru na 500 gramů celkového množstv tuku, což je množství nesrovnatelné s polévkovou lžící medu obalenou i ze spodu či celým banánem. Srovnávací test dosud nebyl proveden a/nebo zveřejněn.

HYDROLÁTY

U luxusních mýdel bývají jako tekutina pro přípravu louhu používány hydroláty. Vůně hydrolátů se však v celkové vůni mýdla příliš neprosadí, navíc ve vodě rozpustné vonné složky z mýdla rychleji vyvanou, zatímco ostatní účinné látky v mýdle zůstávají zachovány. Zde je dobré si uvědomit, že např. 20 gramů levandulové silice, kterou použijeme na parfemaci mýdla z 1 kg, získáme z 2,5 kg levandulových květů, kdežto 330 gramů hydrolátu, tj. tekutiny pro přípravu louhu, z třetiny jednoho kilogramu.

DALŠÍ PŘÍSADY

Většina ovoce, zeleniny i některé byliny zbarvují sebe i mýdlovou hmotu do hněda, což je také případ oblíbených kvítků levandule nebo okvětních lístků růže i např. květů chrpy. Naopak okvětní lístky měsíčku zůstávají žluté/oranžové a květy třezalky zanechávají v mýdle červenohnědé stopy - červenější, pokud byla třezalka namočena nebo rozmixována ve vodě, hnědější, pokud v oleji. Mrkvová šťáva, čerstvé květy pampelišky a řepky olejné a odvar z kaštanů (plodů jírovce maďalu) barví mýdlo žlutě, rakytníkový šťáva a dýně oranžově. Zelené části některých rostlin zůstávají v mýdle zelené (kopřiva, špenát, lichořeřišnice, jitrocel, kontryhel, bazalka, petržel), některé zhnědnou (bříza, sedmikráska, svízel, máta).

K tomuto je třeba dodat, že sušený rostlinný materiál v mýdle působí abrazivně, na rozdíl od čerstvého, pokud je tento dosti najemno rozsekán.

Ovocné šťávy a puré jsou vhodnější vmíchat do emulgované mýdlové hmoty, než přímo do tekutiny pro přípravu louhu. Obsahují často nemalý podíl cukrů, jenž by při rozpouštění hydroxidu karamelizoval a mýdlo zabarvil hnědě.

V následujících mýdlech vznikla výsledná barva výhradně tuky a přísadami:

Dožínky 2014 med & banán Černý princ Happy Halloween

zleva doprava: „Dožínky 2014 med & banán“, med a banán, Ame, IX/2014. „Černý princ“, kakao a révové uhlí, Ame, III/2014. „Happy Halloween“, dýně a šípková marmeláda, vkládačky: dýňový olej, Ame, X/2013.

Caffe au lait Zatmění slunce

zleva doprava: „Caffe au lait“, káva, kakao, skořice, Ame, V/2014. „Zatmění slunce“, med a včelí vosk, léčivá rašelina, Ame, III/2015.

Oblíbenými přísadami do mýdel jsou také francouzský jíl a jiné jemně mleté horniny (bentonit, rhassoul). Ty v mýdle zanechávají svou barvu, intenzita se odvíjí od použitého množství.

první pleťové OHP Bylinková louka Svatý Leopold Hliněné kaštany

zleva doprava: „První pleťové OHP“, francouzský fialový jíl, Ame, XII/2012. „Bylinková louka“, francouzský růžový a zelený jíl, Ame, IX/2013. „Svatý Leopold“, léčivý jíl Luvos, Ame, IX/2014. „Hliněné kaštany“, barva hmoty z plodů kaštanů, francouzský růžový a zelený jíl, léčivý jíl Luvos, Ame, X/2014.

recept_optika.txt · Poslední úprava: 2015/05/06 15:28 autor: ame