Toto je starší verze dokumentu!
TŘÍDĚNÍ ROSTLINNÝCH OLEJŮ A MÁSEL A ŽIVOČIŠNÝCH TUKŮ VZHLEDEM K JEJICH STABILITĚ V MÝDLE
KOPÍROVÁNO Z MÝDLOFÓRA, BUDE PŘEPRACOVÁNO
„obecně, čím víc pěny, tím víc mýdlo vysušuje. pěnivé tuky jsou tři, kokos, babassu a palmojádro, z nich nejméně vysušující je palmojádrový tuk. já osobně nepoznám rozdíl mezi kokosem a babassu, ale jsou mydlářky, které tvrdí, že babassu je šetrnější. mi teda připadá, že je rozdíl mezi tvrzeným (potravinářská kostka) a nativním kokosovým tukem, ale můžu si to taky namlouvat.
pěnivost podpoří jednak ricinový olej, dávají se 3-5%, jednak ostatní pevné tuky s delšími nasycenými mastnými kyselinami, jejich podíl v receptu dělá pěnu dorbnější, ale stabilnější, krémovější.
Pro potřebu přípravy vlastních mýdlových receptů mám tuky rozdělené do následujících skupin:
„v domácích podmínkách (ne pro prodej), s poučenými odběrateli: kyselina olejová jako taková nedělá problémy. nasycené tuky použité v dostatečném množství stabilizují vícenásobně nenasycené mastné kyseliny. přičemž je obrovský rozdíl mezo dvoj- a trojnásobně nenasycenými mastnými kyselinami, ty druhé enormně zvyšují riziko žluknutí.
„dostatečně stabilizovat“ se vztahuje vždycky ke konkrétním podmínkám jak výroby, tak podmínek, za kterých mýdla zrají, ale i jak se s nimi zachází dál. takže to, co si bez jakýchkoli problémů troufnu sama doma (mýda Test A a Test B jsou už přes 2,5 roku stará a jsou u mě ok, ale z ruky je dávám jen poučeným odběratelům k přímé spotřebě), se nedá doporučit jiné mydlářce a už vůbec ne do komerční malovýroby
takže já ti nepovím, kolik % linolové a kolik % linolenové je ok, vztahuju to vždycky na podíl nasycených mastných kyselin. linolenovou bych v malovýrobě obcházela obloukem, už jen z toho důvodu, že není k dispozici analýza každé šarže oleje a tabulkové hodnoty jsou průměry z nějakého počtu konkrétních šarží, takže ze 2% v receptu podle soapcalc můžou být v reálu klidně procenta 4